Antaidži

Klášter Antaidži patří zenové sektě Sótó. Založil jej v roce 1923 Oka Sótan jako klášter učenců, kteří se věnují studiu Šóbógenzó. Tehdy stál klášter na severu Kjóta a studovalo v něm mnoho slavných učenců.

Po druhé světové válce zůstal nicméně Antaidži opuštěný až do roku 1949, kdy se Sawaki Kódó a Učijama Kóšó, mistr a žák společně kráčející po Buddhově cestě, nastěhovali do Antaidži a učinili z něj místo zasvěcené čisté a prosté praxi zazenu.

Na sklonku šedesátých let 20.století začal tento malý klášter být díky praxi, která spočívala v zazenu a ritualizovaném žebrání, známým nejen v Japonsku, ale i v zahraničí a sjíždělo se do něj mnoho lidí.

Množství návštěvníků a růst řady nových budov v okolí kláštera způsobily, že bylo kvůli ruchu obtížné pokračovat v meditační praxi. Proto následující opat Watanabe Kóhó rozhodl přemístit Antaidži na sever prefektury Hjógó na místo, kde se klášter nalézá dnes.

V současnosti se Antaidži nalézá poblíž národního parku na pobřeží Japonského moře a vlastní kolem padesáti hektarů horské půdy. Minulý opat Mijaura Šinjú byl zastáncem klidného a soběstačného života v souladu s duchem zazenu a až do své náhlé smrti ve sněhové lavině v únoru 2002 usiloval o naplňování ideálu soběstačnosti svou každodenní aktivitou.

V současné době pokračuje coby opat Antaidži jeho žák, neměcký mnich Muhó, jenž se snaží vytvořit v klášteře novou pulzující sanghu. Otevřel bránu kláštera každému, kdo má zájem podílet se na tvorbě novodobé historie Antaidži.