Sawaki Kódó a Učijama Kóšó
Dva opatové z Antaidžii
 |
Sawaki Kódó se stal opatem Antaidži v roce 1949, když byl ještě klášter na severu Kjóta. Róši Sawaki přivedl upadlý zen 20. století zpět k jeho kořenům, k praxi zazenu bez očekávání zisku. Společně se svým žákem róšim Učijamou Kóšóem proměnil Antaidži z místa, kde se studovala buddhistická teorie textů jako Šóbógenzó, na místo zasvěcené zenové praxi čistého zazenu. Později přejal péči o Antaidži róši Učijama, který byl ordinován v roce 1941, zatímco róši Sawaki cestoval po celém Japonsku a vedl seššiny (intenzivní týdenní meditace zazenu) na mnoha místech země. Každý měsíc se samozřejmě podobný seššin konal i v Antaidži. V roce 1962 se Sawaki konečně usadil natrvalo v Antaidži, protože se mu začalo hůř chodit. Učijama se o něj staral až do jeho smrti v prosinci 1965. Namísto složitých pohřebních obřadů rozhodl róši Učijama uspořádat na počest Sawakiho 49 dní dlouhý seššin, aby tím podtrhl Sawakiho důraz na zazen, který nelze nikdy nahradit rituály a ceremoniemi. Čtyřicetidevítidenní seššin se také stal počátkem seššinů nového ‘Antaidži stylu‘. Seššin bez hračiček – žádné kázání o dharmě, ani recitace súter, žádné mluvení, kjósaku, ani samu.
 |
Po Sawakiho smrti se v Antaidži kolem Učijamy shromáždilo mnoho žáků. Učijama se proslavil po celém Japonsku i mimo něj svými mnoha knihami. Jednou z nich byla i „Dharma Kódóa v bezdomoví“ („Jadonaši Hokkusan“), vydaná v roce 1972, sebrané promluvy o Dharmě Sawakiho Kódóa s komentáři róšiho Učijamy. Tato kniha přeložená Ičidou Kóšim do angličtiny a vydaná společně s „O zazenu róšiho Sawakiho“ (přeložil Okamura Šóhaku) pod názvem „Zenové učení Kódóa v bezdomoví“ obsahuje 64 ze 71 kapitol japonského originálu „Jodonaši Hokkusan“. Překlad zbylých sedmi kapitol můžete nalézt zde.
Pořídili jsme také překlad „Tobě“ , sbírku výroků róši Sawakiho, které zaznamenal róši Učijama a k vydání připravil jeho žák róši Kušija Šúsoku.
